Konference – Sjednocování Evropy po Helsinkách 1975

Konferenci, která proběhla v Evropském domě v Praze dne 22. 9. 2015, společně organizovali Evropské hnutí v České republice, Informační kancelář Evropského parlamentu a Nadace Železná Opona.

S důležitými a dosud nepublikovanými informacemi v hlavním bloku vystoupil:  Jan Schneider, Milan Syruček, Oskar Krejčí, Miroslav Polreich, Jaromír Novotný a Milan Linhart

Úvod – snižování napětí a posilování důvěry

Řečníky a program konference uvedl Milan. Syruček. Místopředseda EH ČR Ladislav Říha následně účastníky seznámil s aktivitami Evropského hnutí a důvody zaměření konference. Analytik Jan Schneider zdůraznil, že cílem besedy je představení subjektivních zkušeností a zveřejnění skutečností, které dosud nebyly publikovány. Jako zastřešující téma pro příspěvky byla zvolena problematika snižování napětí při paralelním posilování důvěry. Lze se při ukončení konfliktu vyhnout zárodkům konfliktů nového? Jakou roli mohou v tomto procesu sehrát diplomaté a zpravodajské služby? V přímé návaznosti na hlavní téma byl dalším diskutovaným bodem fenomén pravdivosti informace, respektive jejího užití (motto: „kde je snaha dosáhnout úplného míru, trpí pravda. Kde je snaha dosáhnout úplné pravdy, trpí mír.“).

Oskar Krejčí – kontext událostí

Politolog Oskar Krejčí se ve svém příspěvku zaměřil na politický a historický rozbor událostí, které vedly k podpisu závěrečného aktu Helsinské konference. Podle Krejčího neměli představitelé signatářských států dostatečně jasnou představu o konsekvencích podepsané dohody. Rozhodující bylo, že si obě obě strany sedli za jednací stůl a dohodly limity a pravidla mezinárodní spolupráce. Co obnáší závěrečný akt, bylo, zejména americkou diplomacií doceněno až ex post, a to do značné míry i díky aktivitám Charty 77. Pro tuto konferenci je mimořádné, že období Helsinského procesu dokazuje, jak mohou diplomaté a zpravodajské služby přispět ke snížení napětí mezi velmocemi.

Při analyzování Helsinek je třeba si uvědomit komplexní situaci USA na konci šedesátých, respektive na začátku sedmdesátých let: válka ve Vietnamu, situace v Chile, počátek aféry Watergate, zahraniční politika řízení nejprve de facto a posléze de iure Henry Kissingerem – zastáncem tzv. realpolitiky (ve smyslu deideologizace). Jak do tohoto rámce zapadá dohoda o lidských právech, nebylo paradoxně mnohým západním politikům jasné.

Pokud se týká zpravodajských služeb, přistoupila americká exekutiva v sedmdesátých letech k jejich zásadní restrukturalizaci. Vývoj družic přispěl k digitalizaci sběru informací, což představovalo kvalitativní zlom. Tento technologický optimismus vedl k dočasnému upozadění lidských zdrojů ve zpravodajské komunitě (např. Carterova administrativa propustila cca 800 zaměstnanců rozvědky). Trend skončil během vlády R. Reagana. V jeho funkčním období (1981 – 1989) bylo navýšen rozpočet a došlo k reorientaci na lidský faktor – nestačí fotografovat, je třeba řídit činnost politických struktur. Další zásadní přelom proběhl až za George Bushe mladšího – kdy došlo k ideologizaci zpravodajství.

Miroslav Polreich – hledání cesty k porozumění je prací diplomacie a zpravodajství

Polreich se zaměřil na své osobní zkušenosti ze své diplomatické i zpravodajské praxe. M. Polreich, který vystudoval Mezinárodní vztahy na Vysoké školy politických a hospodářských věd pod vedením prof. Jiřího Hájka, předního československého diplomata ministra zahraniční a posléze mluvčího Charty 77, připomenul, že Pražské jaro mělo vliv i na chod československé rozvědky. V době jeho aktivní činnosti ji řídil J. Stern, který byl během normalizace také aktivní v Chartě 77. Zpravodajství je podle M. Polreicha institucí, kde se musí o věcech hovořittak, jak skutečně jsou. Je tedy místem pro sběr informací a vyhodnocení jejichpravdivosti.

Co se týče snížení napětí a posílení důvěry, byla role zpravodajských služeb podstatná např. v těchto případech:

• Kubánské krize: výsledkem byla dohoda, která byla dodržována přes padesát let
• Vietnamská válka: CIA byla první, kdo otevřeně hovořil o nezbytnosti odchodu z Vietnamu. CIA dohromady s KGB dohodly to, za co dostal H. Kissinger Nobelovu cenu míru
• Šestidenní válka: jednání CIA a KGB neměla hmatatelný výsledek, došlo však k vytvoření vzorce spolupráce (určitého esprit de corps), známého jako Spirit of Glassboro

Invazi SSSR do Československa je podle M. Polreicha důležité analyzovat na pozadí vztahů mezi západním a východním blokem. Paradoxně se jedná též o průlomovou dobu spolupráce (SALT 1, vesmírný výzkum etc.) a z toho vyplývající nezasahování do stanovených oblastí zájmu obou velmocí.

Velikost státu není určující pro ambice zpravodajství. M. Polreich věří, že velikost státu není určující pro jeho zpravodajské ambice. Norsko vytvořilo prostor pro dohody z Osla, Finsko sehrálo důležitou úlohu v rámci přibližování USA a Iránu. Prostor pro ty, kteří mají potřebné vědomosti a odvahu se prosadit, je vždy. Každý zpravodajec však musí splňovat nezbytná kritéria pro výkon služby – odvahu, charakter, inteligenci.

V současné době se podle M. Polreicha v českém prostředí přeceňují ambice Ruské federace. Je třeba, aby NATO pochopilo svou budoucnost právě z hlediska snižování napětí a zvyšování důvěry.

Jaromír Novotný – vojenské aspekty snižování napětí

Podle J. Novotného, bývalého náměstka ministra obrany a velvyslance České republiky v Indii a Japonsku, přepsaly události roku 1989 poválečnou mapu Evropy. Sjednocení Německa a rozpad SSSR ukončilo systém Jalty. Konec Jaltského systému následně vedl k finálnímu zničení posledních střípků systému Versaillského – Jugoslávie a Československa. Rámec mezinárodních vztahů poté určovaly Helsinky. Tzn., že se respektovaly státní hranice. Nové státy vnikaly, ale pouze v hranících federací, kterých byly ještě v nedávné době součástí.

Helsinský systém přestal platit v roce 1999 mezinárodní okupací Kosova. V roce 2008 vyhlásilo Kosovo nezávislost, kterou uznaly západní státy. Reakcí Ruské federace byla okupace Abcházie a Jižní Osetie. Rychlá válka s Gruzií v srpnu 2008 znamenala konec Helsinek – od této doby platí pouze pravidlo silnějšího. To je v současné době vidět na konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou (Krym, Podněstří). Žijeme v nebezpečné době, ve které neplatí pravidla.

Evropská Unie prokázala v rámci své zahraniční politiky značnou neakceschopnost. Otázkou budoucnosti je, zda budou USA a Rusko spolupracovat v otázce ISILu, respektive Blízkého východu. Výhodou zpravodajců je, že mají zpravidla lepší informace než politici. Nevýhodou je, že je extrémně složité přimět politiky, aby se těmito radami řídili. Např. české vojenské zpravodajství disponovalo v průběhu jugoslávského konfliktu exklusivními informacemi, které v praxi nebyly využity.

Milan Syruček – Helsinský proces z pohledu žurnalisty

Podle M. Syrůčka byl Helsinský proces do značné míry ovlivněn vznikem Varšavské smlouvy. Další inspirací bylo Pařížské jaro. Aktivita studentských hnutí vedla k posílení jejich mezinárodní spolupráce. Nejprve došlo k zasedání studentů západoevropských států v Liege a posléze ke schůzce, které byli přítomni i zástupci východoevropských států.

Samotný závěrečný akt Helsinské úmluvy připravovalo v Ženevě okolo 1 000 expertů. Na dvacet stránek textu se spotřebovalo údajně až 40 tun papíru. Tři čtvrtě roku se např. diskutovalo o termínu detente (uvolnění, uvolňování). Dalším problematickým bodem byl termín neporušitelnosti, respektive nedotknutelnosti hranic.

Na Helsinské konferenci bylo zajímavé, že delegace seděly podle abecedního pořádku, což vedlo ke kuriózním situacím (vedle delegace východního Německa seděla delegace západního Německa). Delegace Československa byla umístěna mezi Turecko a Svatý stolec. Československo v Helsinkách uspořádalo nejvíce dvoustranných setkání (20). Poprvé od roku 1918 se setkali hlavy států Rakouska a  Československa.

Syruček upozornil na skutečnost, že v diplomatických jednáních stejně jako v diplomatické komunitě hraje důležitou roli faktor osobních vztahů (viz Kissinger / Dobronin, Reagan / Gorbačov)

Jan Schneider – praxe a realita

Schneider se ve svém výstupu vyjádřil k rozšiřování NATO. Domnívá se, že díky němu bude Moldávie v blízké budoucnosti následovat ukrajinský scénář. Havlův citátchcete-li pomoci nám, pomozte Rusku,byl zapomenut. Havlovo heslo nejsme jako oni, nebylo pochopeno.

Podle J. Schneidera zpravodajci mohou často balancovat a v určitém smyslu stát na hraně konfliktů svých států (viz Oleg Gordievsky). Proto někteří vnímali pozitivně, když se stal generálním tajemníkem UV KSSS J. Andropov, který měl k této komunitě blízko. Dobří zpravodajci jsou pak povinni vyhledávat pravdu.

Jan Schneider připomenul, že na sovětské straně měli největší připomínky proti vojenské okupaci Československa vojáci „spřátelených armád“. Dále dodal, že ke snižování napětí neslouží pouze „velké informace“ ale také informace banální, které vedou k lepšímu poznání druhé strany.

Milan Linhart – neuvěřitelná realita

Milan Linhart nejprve představil bohatou činnost Nadace Železné opony a následně pohovořil o dosud nezveřejněných rozhovorech uskutečněných se synem sestřeleného amerického pilota letadla U2 Garry Powerse a synem Nikity Chruščova, Sergejem, o událostech, jak je, v kontextu doby osobně vnímali jejich otcové. Zásluhou Milana Linharta jsou tyto zásadní dobové informace zpracovány do historického kontextu a jsou k dispozici veřejnosti.

Kromě řady jiných významných hostů v rámci konference dále vystoupil se zajímavými informacemi významný politik a český novinář Petr Uhl, člen československé delegace v Helsinkách Jiří Opršal, český politolog Zdeněk Zbořil a bývalý velvyslanec ČR v Rusku a na Ukrajině Jaroslav Bašta.

Fotogalerie z konference: