Rozhovor s politologem a spisovatelem PhDr. Milanem SYRUČKEM se uskutečnil dne 23. září 2017 během jeho návštěvy ATOMMUZEA na Míšově – Javor 51.
PhDr. Milan Syruček *28. ledna 1932 v Kolíně V prosinci 1950 se stal redaktorem Mladé fronty. Po přijetí prošel většinu oddělení a zastával nejrůznější funkce, nejdéle byl vedoucím zahraničního oddělení a zahraničním komentátorem. Po roční praxi v Komsomolské pravdě (1956-57) se trvale věnoval zahraniční politice. Byl rovněž zahraničním zpravodajem MF pro západní Evropu se sídlem v Paříži (1968-70). Začátek sovětské okupace v srpnu 1968 zažil jako vedoucí vydání. Protože redakci obsadili sovětští vojáci, začal ve zbraslavské tiskárně vydávat letákovou ilegální Mladou frontu. Vzhledem ke specifickým podmínkám MF nevedl začátek normalizace k vyhazování redaktorů, jen k určitému omezení činnosti, což bylo postupně rušeno. To se týkalo Milana Syručka stejně jako Karla Pacnera, Václava Paciny a dalších komentátorů. Proto se mohl zúčastnit řady mezinárodních konferencí (helsinský proces), všech summitů Reagan – Gorbačov dokonce v užším výběru zahraničních novinářů, a řady reportážních cest zejména do Indočíny, frankofonní Afriky a dalších zemí. V Kambodži pobýval na pozvání prince Sihanuka, Američané ho pozvali do Saigonu. Byl prvním zahraničním novinářem, který vstoupil do Phnompenhu po útěku polpotovců. Zažil některé dramatické okamžiky, např. zemětřesení ve Skopji (1963), americké nálety a čínský útok ve Vietnamu, byl krátce vězněn Tuaregy v Alžírsku. Koncem 80. let spolupracoval s Československou televizí (zejména vlastním pořadem Slovem a kamerou) a dalšími medii. V roce 1996 byl jmenován ředitelem divize ekonomického tisku v Economii, působil i jako komentátor Hospodářských novin a Ekonoma, v němž založil zvláštní přílohu, věnovanou problematice integrace České republiky do Evropské unie.
Otázka 1: Vznik Železné opony a její následky
Železná opona vznikla vlastně už v důsledku Churchillovy návštěvy u J.V. Stalina v roce 1943, když britský premiér na kusu papíru namaloval sféry vlivu a Stalin to podepsal. Potvrdila to následně oficiálně jaltská konference, jež upřesnila hranice styku sovětské a spojeneckých armád. Když poprvé Churchill použil tento výraz Železná opona ve svém projevu v americkém Fultonu, asi netušil, že opona bude mít skutečnou podobu železných drátů a dalších zátaras. Jediná díra, která v ní zůstala, berlínská, byla uzavřena stavbou zdi, ale i nad ní se táhly železné dráty. Byla tedy nejen obrazným, ale i skutečným vyjádřením toho, že žijeme v bipolárním světě.
Tuto oponu sice postavil ten socialistický svět, ale ve chvíli, kdy v ní sám vytvářel trhliny v podobě výjezdních povolení (u nás od roku 1964), onen kapitalistický ji převzal například neudělováním vstupních víz, pohovory a požadováním písemného prohlášení o nečlenství v komunistické straně při poskytování vstupních víz do USA atd.
Železná opona odstartovala zbrojní závody na obou stranách. Jakkoliv to zní paradoxně, ale oboustranný vývoj jaderných zbraní prakticky vyloučil globální konflikt. Vedoucí mocnosti obou táborů se vojensky konfrontovaly nepřímo: v Koreji, ve Vietnamu, v Africe. A také růstem zbrojení, které na jedné straně oboustranně zabrzdilo mírový rozvoj naší civilizace vcelku, na druhé straně vojenský výzkum podnítil pokrok i pro civilní oblast – například počítače.
Blokádu SSSR fakticky až do roku 1935 bych nenazýval Železnou oponou, ale prostě blokádou: vždy třeba na amerických školách až do tohoto roku na zeměpisných mapách místo, kde se nacházel SSSR, bylo označováno jen jako bílý prostor, neexistující země. Sám to uvedl prezident Roosevelt při podpisu smlouvy se SSSR o navázání diplomatických styků. Opona může rozdělovat jen to, co existuje.
Otázka 2: Nejkritičtější okamžik studené války
Bylo jich více. Z těch známých připomenu například berlínské krize 1948 a 1961, korejskou válku 1950 – 1953, kubánskou krizi 1962, arabsko-izraelské války, Angolu a další. Ty skryté, o nichž veřejnost nevěděla, byly možnosti technického či psychického selhání, které mohly vést k nevyprovokovanému jadernému úderu. Ve své knize na Na prahu jaderné války uvádím, že do roku 1985 bylo 216 takových okamžiků, kdy se na jedné či druhé straně už odpočítávaly minuty.
Otázka 3: Poučili jsme se?
Dějiny nás učí, že se z nich lidé nikdy nepoučili, třebaže nedělali vždy stejné chyby. Jednou jsem se na to zeptal Henry Kissingera, zda i on neopakuje staré chyby – myslil jsem tím například chybu Francouzů, když ve Vietnamu zahájili nevyhratelnou válku. Kissinger mi na to lakonicky odpověděl: „Nikoliv, dělám nové chyby.“ Samozřejmě, nic se dvakrát neopakuje, řeka se nevrací do starého koryta. Tak vznikají chyby nové – ale v čem se liší od starých? Možná jen tím, že jsou ještě horší.
Když se po rozpadu SSSR někdy v roce 1992 sešly v Lake City už bývalé hlavy států Bush, Gorbačov, Thatcherová a Mitterrand, bývalý sovětský prezident řekl položertem americkému: „Zánikem SSSR jsme vám způsobili největší škodu – zbavili jsme vás nepřítele.“ Bohužel neměl pravdu: nepřítele se okamžitě USA vytvořily v podobě Ruska a to i v Jelcinově období, kdy desítky amerických poradců tak radili ruskému prezidentovi, až ten v roce 1998 musel vyhlásit státní bankrot. Byl to první bankrot mocnosti v celé historii. V té době se ruská ekonomika dostala na pouhou čtvrtinu té poválečné! Naštěstí přišel Putin, aby Rusko znovu pozvedl a tím z něj učinil spolehlivého protivníka.
Otázka 4: Existovala nějaká dohoda mezi oběma bloky?
Politici si velice rychle po prvních krizích – berlínské, kubánské – uvědomili, že si musí stanovit určitá alespoň minimální pravidla. Tak se sešla první konference předsedů vlád čtyř mocností v roce 1955 v Ženevě. Po kubánské krizi v říjnu 1962 se Kennedy a Chruščov dohodli na zřízení přímé linky mezi Bílým domem a Kremlem – byla to dálnopisná linka, čtyřikrát jištěná, prověřovaná každých 45 minut dnem i nocí. Následovala jednání o snížení jaderných zbraní – první dohoda se týkala alespoň zákazu jaderných zkoušek ve vesmíru, atmosféře a pod vodou, už v roce 1963, v roce 1996 se dospělo k úplnému zákazu jaderných zkoušek. Bohužel se nevytvořil účinný nástroj nikoliv na kontrolu, ta existuje, ale na tresty za porušení. Tak zkoušky pokračují, byť v zemích, které na dohodu nepřistoupily, například KLDR.
Tím hlavním však byly summity nejvyšších představitelů USA a SSSR, zahájené z iniciativy M.S. Gorbačova. Bylo jich pět a v Reykjaviku se téměř dospělo k dohodě o úplném zákazu jaderných zbraní. To se sice nezdařilo, ale v Moskvě v roce 1988 byla podepsána dohoda o úplném zákazu raket středního doletu. Tak se zrušila i jediná jejich základna na našem území v Hranicích na Moravě.
Je třeba uvést, že v období studené války jednání mocností a summity byly častější, pravidelnější než nyní a proto i jednání velmocí byla předvídatelnější, než je tomu dnes. Navíc máme multipolární svět a počet států, které by mohly rozpoutat i světový konflikt, je podstatně více, než byl ve světě bipolárním.
Otázka 5: Vyhovovala Železná opona i Západu?
Už jsem na tuto otázku odpověděl: ano, svým způsobem vyhovovala, což dokumentovalo i to, že Západ vůbec nebyl připraven na ty zásadní změny v roce 1989, na rozpad socialistické soustavy, sjednocení Německa apod. Týkalo se to zejména Francie a Británie, ale také USA jako hlavních západních mocností, které v první fázi dokonce litovaly, že se tak stalo.
Otázka 6: Zabránila existence jaderných zbraní válce?
O ničem, co se nestalo, nelze jednoznačně tvrdit, že se to mohlo nebo nemohlo stát. Ale neznám významného politika, který by pochyboval o tom, že paradoxně jaderné zbraně existovaly proto, aby nebyly použity. Proto vznikaly zástupné konflikty, ale nikoliv celosvětový. Sovětský velvyslanec ve Washingtonu Anatolij Dobrynin mi vyprávěl – a Henry Kissinger mi to potvrdil, jak se oba denně scházeli ve Washingtonu na obědě v době probíhající třetí izraelsko-arabské války, aby nedopustili, že by se vymkla zpod kontroly a zatáhla do ní sovětskou Černomořskou a americkou 6. flotilu. Mimochodem si oba tykali a oslovovali se Milý Toljo, drahý Henry.
Otázka 7: Železná opona a světovláda
Otázce dost dobře nerozumím, každá mocnost přece usiluje o větší podíl na světové moci, jinak by nebyla mocností, natož velmocí. A to bez ohledu na všechny opony – jen se podívejte do historie, celé dějiny lidstva jsou vlastně dějinami bojů o moc jedněch proti druhým, kteří rovněž chtějí větší moc. Nebo to někdy bylo jinak? Vždyť o totéž usilují i jednotlivá náboženství a nejen ona. Dokonce ruská říše, která nevedla koloniální války na jiných kontinentech, jako to činily všechny západní mocnosti, se rozšiřovala podle sovětských historiků, kteří to přepočítávali na koeficient jednotlivých dnů, od 15. století do tehdejšího SSSR včetně, rychlostí 80 km čtverečních denně (Sibiř, střední Asie).
Otázka 8: Železná opona jako bariéra – čeho?
Železná opona byla bariérou všeho, tak jako když postavíte skutečnou zeď, která vás má chránit před zloději, ale třeba i před velkou vodou, pohledy sousedů, před vším, před jakýmkoliv vlivem, tlakem – vojenským, ekonomickým, ideologickým. Jinou otázkou je, na kolik je proti různým tlakům více či méně prodyšná.
Otázka 9: Železná opona a nové technologie
To je nový fenomén, proti němuž zatím žádná Železná opona neexistuje. Kupodivu se stále silněji ozývají hlasy, že je to škoda, protože může ohrozit nejen soukromí jednotlivce, ale dokonce suverenitu států, jejich principy a základní hodnoty, z nichž se vytvářely. Je to zcela nový fenomén, s nímž si nikdo neví rady a proto se o něm zatím ani na summitech státníků nejedná, třebaže se tomuto problému už věnují i různé mezinárodní konference.
Otízka 10: Vlastní zkušenosti a poučení
O vlastních zkušenostech vypovídají moje šediny, žil jsem v té době a zažil její tíži. Třebaže tvrdím, jak jsme všichni nepoučitelní, přesto je třeba se o to stále a stále pokoušet. Proto tolik fandím Muzeu Železná Opona a ATOMMUZEU v Míšově, neboť to je jedna z cest, která k tomu vede. Už jen tím, že má své až fanatické tvořitele a obdivovatele, že lidé jen neprojíždějí mimo, ale zastaví se a možná i zamyslí. Dokonce i politici, alespoň ti, kteří vůbec myslí.
PhDr. Milan Syruček – další zajímavé rozhovory
PhDr. Milan Syruček – databáze knih
–